Vítejte na výstavě o jihočeských hradištích doby bronzové! Skrze ni můžete nahlédnout současný stav poznání tohoto tématu. Co jsou vůbec hradiště? Kolik je v jižních Čechách hradišť z doby bronzové? Kde se vyskytují? Co o nich víme? Jaká byla jejich původní podoba? Co se na nich nachází? Co lze z nálezů vyčíst? Kdy byla užívána a jaký byl jejich dějinný kontext? A k čemu vlastně sloužila? Jednalo se skutečně o pevnosti nebo je název výstavy jen laciným trikem k upoutání pozornosti váhavých návštěvníků atraktivním tématem? Snad nejen na tyto otázky získáte brzy odpovědi. Přejeme Vám příjemnou cestu!
Doba bronzová
Doba bronzová představovala ve střední Evropě období trvající více než jedno tisíciletí, konkrétně to druhé před naším letopočtem. Mnohé se i v rámci doby bronzové měnilo, čím je však nejvíce charakteristická, je do té doby nevídaný vzestup dálkové „obchodní“ sítě geograficky překračující náš kontinent, kterou proudily suroviny, výrobky, ale zároveň i myšlenky. Fakticky došlo v době bronzové k první globalizaci, čímž má její studium přesah i do porozumění současnosti. Tehdejší enormní poptávka po bronzu je bez nadsázky přirovnávána k dnešní potřebě plynu a nafty. V oběhu byly samozřejmě i další suroviny a artefakty. V té době došlo k řadě významných inovací v různých aspektech tehdejšího života, jako třeba v řemesle, zemědělství, těžbě nerostných surovin, válečnictví nebo i v budování monumentální architektury, kterou představovala tehdejší hradiště, ústřední motiv této výstavy. Druhé tisíciletí je významné i pro jižní Čechy. Právě se zdejším počátkem doby bronzové (zhruba mezi léty 2000 – 1800 před Kristem) začíná intenzivní osídlení regionu, které v podstatě kontinuálně trvá do současnosti. Zdá se, že impulsem osídlení byla příhodná poloha mezi Alpskými těžebními areály na měď a oblastí únětické kultury, tehdejším hegemonem středoevropského prostoru. Krátce na to dochází k jednomu z vrcholů pravěkého osídlení jižních Čech. Vývoj zde patrně s mírnými výkyvy pokračoval dál, až do závěru doby bronzové již počátkem prvního tisíciletí před Kristem. V terénu viditelné památky z této doby – hradiště a četná mohylová pohřebiště – vytvářejí nejstarší vrstvu současné kulturní krajiny.
Hradiště
Co jsou to vlastně hradiště? Jedná se o kategorii nemovitých archeologických památek, které jsou charakterizovány svou polohou na vyvýšeném, obvykle částečně obtížně přístupném místě s doloženým opevněním/ohrazením, datovaným do konkrétního dějinného období. Jak už to u definic bývá, jejich aplikace není vždy zcela bez obtíží. Problém činí především stav zachování těchto lokalit, ale také míra jejich archeologického poznání. Je jisté, že v současnosti neznáme všechna hradiště doby bronzové, zbudovaná v regionu současných jižních Čech. Víme, že některá byla v minulosti zcela odtěžena kamenolomy (Vyšný), některá z nich překryla pozdější zástavba ať již mladších pravěkých či raně středověkých hradišť, středověkých hradů, měst (např. Bechyně, Český Krumlov) či jen malých osad (Svatá Anna u Oslova). U těchto lokalit s jistotou nevíme, zda se skutečně jednalo o hradiště, protože samotné původní opevnění často ani nemohlo být zachováno, pokud tedy bylo vůbec přítomno. Dále pak známe hradiště se zachovanými relikty opevnění ve formě valů a příkopů, z nichž pochází doklady osídlení nejen z doby bronzové, ale z vícera období, včetně těch, pro která bylo budování hradišť vlastní (doba halštatská, laténská a raný středověk). Pokud není datováno opevnění, je označení těchto lokalit hradištěm doby bronzové hypotetické. Ukazuje se, že věrohodná datace opevnění je možná pouze moderními výzkumy za využití přírodovědných metod datování konstrukčních prvků, např. pomocí radiokarbonové analýzy. Tradiční archeologická datace pomocí nalezených artefaktů může být zavádějící, navíc ne vždy jsou nálezy z potřebných kontextů učiněny. Nutno také upozornit, že současný stav opevnění ve formě valů je důsledkem archeologické transformace, součinem mnoha událostí od vybudování, užívání a zániku opevnění, včetně celé dlouhé doby, v našem případě minimálně tří tisíc let, kdy byly tyto relikty ničeny jak činností člověka, tak samotné přírody. Ve skutečnosti jsou valy pozůstatky často monumentálních, konstrukčně důmyslných hradeb. Dnes minimálně z části zasypané příkopy, bývaly také značnějších rozměrů. K čemu však samotná hradiště sloužila?
Účel hradišť
Přestože jsou u nás hradiště, i z doby bronzové, zkoumána v podstatě od počátků etablování archeologie jako vědy v 19. století až po současnost, nepanuje všeobecná shoda při vysvětlování jejich původního účelu – k čemu vlastně sloužila. Zdaleka ne vždy se muselo jednat o obranné pevnosti, na něž je názvem výstavy lákáno. Někdy je defenzivní funkce dokonce zcela vylučována. I samotná označení opevnění či fortifikace v sobě nesou skrytý předpoklad jejich defenzivní funkce. Pro zjednodušení textů zde budou přesto nadále užívány. Evidentně se na hradištích mohlo kumulovat vícero aktivit, třeba centra obchodu, metalurgie, kultu, sídla elit či jiných společenských aktivit. Ukazuje se, že sotva lze všem hradištím (respektive archeologickým lokalitám, které tak my označujeme) přisuzovat zcela shodný účel a je tedy nutné při jejich interpretaci postupovat individuálně. Vyjma krajinných predispozic se vychází z archeologických pramenů, které ze své podstaty jsou značně neúplně, torzovité a hlavně němé. Umění hlubšího pochopení a vysvětlení minulých dějů na základě těchto pramenů je tou nejtěžší a nejošemetnější činností archeologů. Cílem výstavy je bližší představení pramenů, jež máme pro řešení otázek, například k jakému účelu hradiště sloužila, k dispozici.
Výstava
Tato výstava je jedním z výstupů postdoktorandského projektu autora, řešeného v Archeologickém ústavu Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, jehož tématem byla hradiště doby bronzové v jižních Čechách. Před začátkem projektu a v jeho rámci byla provedena řada terénních akcí a studován stávající pramenný fond z těchto lokalit. Tím bylo navázáno na četné aktivity dalších badatelů, kteří budou v průběhu výstavy připomínáni. Současné badatelské archeologické výzkumy cílily na dataci a studium konstrukcí fortifikací, zjištění obživy obyvatel, ale také třeba na rekonstrukci tehdejšího přírodního prostředí. Důraz byl kladen na nejméně nutný zásah do intaktních archeologických situací a aplikaci moderních dokumentačních a multidisciplinárních analytických metod. Provedena byla řada preventivních systematických detektorových či geofyzikálních průzkumů. K vytvoření přesných plánů byly ve velkém využity výsledky z inovativního leteckého laserového skenování, provedeného Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním, které poskytují velmi přesná a početná výškopisná data reliéfu terénu, včetně reliktů fortifikací. Ačkoliv stav poznání tématu není stále zcela uspokojivý, patří jihočeský region ve své komplexnosti k těm lépe poznaným i v rámci širšího geografického měřítka. Však posuďte sami!
